Seznam výrobců

 


KORZETY - díl druhý

Vloženo: 19. 08. 2010

Celý den jsem strávila sledováním ulice a posloucháním projíždějících aut, kdyby náhodou nějaké z nich patřilo české poště. Netrpělivě jsem totiž vyčkávala, kdy mi ho konečně přivezou. Můj milovaný korzet.


Když jsem se již téměř vzdávala naděje, konečně jsem uslyšela motor auta, který ztichl těsně před naším domem. Vyskočila jsem z křesla a pádila k oknu, napůl smířená s tím, že to bude zase propadák jako celé ty hodiny předtím. Popeláři, chlap co si spletl dům nebo dokonce svědkové Jehovovi... Jaké bylo moje překvapení, když pod okny stála velká modrá dodávka s nápisem "Česká Pošta". Na nic jsem nečekala a vystartovala po schodech dolů k vratům, natěšená jako malé dítě a do široka se usmívala. Úsměv mi ale záhy povadl. Vyřítila jsem se ven a akorát mi paní z pošty odjížděla ze zorného pole. Babizna se neobtěžovala ani zazvonit, jen rychle hodila do schránky předem připravený papírek a odjela. Musela být docela turbo, když předstihla i můj sprint ze schodů.


A ve mně se v tu chvíli začala vařit krev.


Celou tu dobu na ní čekám, a on a se neobtěžuje ani zazvonit? Tak to teda ne. Natáhla jsem na sebe šaty, boty, sbalila papírek ze schránky a peněženku a svinským krokem se vyřítila k poště.  Byla jsem napůl šílená vzteky. V rekordním čase jsem dorazila na poštu, přiběhla k okýnku a vrazila jim pod sklo papírek rovnou i s občankou.

„No, to tu ale ještě není, paní s tím jezdí, to tu bude tak ve tři.“ Sdělila mi velmi arogantní starší paní za okýnkem. Začala jsem samozřejmě hlasitě protestovat. „No my vám za to nemůžeme, že jste nebyla doma, když u vás paní zvonila.“ Přisadila si ještě ježibaba za okýnkem a to byla pro mě poslední kapka. „Promiňte, já jsem teda doma byla, ale paní se ani neobtěžovala zazvonit! Kde si můžu stěžovat?“ Bylo mi jasné, že musím být už úplně rudá, ale bylo mi to v tu chvíli srdečně jedno. Ježibaba zarputile mlčela a nehodlala mi onu informaci sdělit. „Tak vám teda pěkně děkuju, nashledanou!“ Zakřičela jsem už se značnou dávkou hysterie a vypadla z pošty. Nevydala jsem se domů, ale k babče. Bylo to blíž a já si potřebovala olízat rány po prohraném souboji s poštou.


KONEČNĚ!

Během dvou hodin čekání jsem se postupně uklidňovala. Na třetí hodinu jsem naklusala na poštu, kde naštěstí za okýnkem seděla již jiná paní, co mi dlouhý úzký balíček bez protestů vydala.  Celou cestu jsem jej nesla domů v náručí jako dítě.

     Po rozdělání balíku na mne vypadl, k mému potěšení, zapečetěný průvodní dopis ke korzetu, přímo od autorky. Byly zde informace o tom, že se korzet nesmí namočit, a když už se musí vyčistit, tak pouze téměř suchým hadříkem. Dále věci týkající se správného šněrování, krátké historie korzetu a varování, čemu se vyhýbat (například zakouřeným místnostem). Pod dopisem ležel on, mého srdce šampion, zabalený v černém křídovém papíru. Opatrně, s jemností mne vlastní jsem jej rozbalila a začala se kochat. Látka byla nádherná, vzor na slunci vystupoval, zatímco ve tmě nenápadně splýval s černým pozadím. Nahmatala jsem ocelové kostice vpředu a spirálovou ocel po stranách. Velmi dlouhé šněrovadlo jistě zaručí komfort při oblékání. Zkrátka jsem se nad ním rozplývala snad dvě hodiny, než mi začalo být takové vedro, že jsem ho raději zase uklidila s tím, že jej vyzkouším večer, až bude menší hrozba, že bych se v něm uvařila zaživa.


Večer se za mnou stavila moje korzetová souputnice Aneta. Okamžitě mne začala šněrovat, a v tu chvíli mi začalo být jasné, že to vše asi nebude taková sranda, jak se zdálo. Ačkoli jsem si toho nikdy předtím nevšimla, najednou mi přišlo, že mám obrovská ramena, korzet jsme přes ně ne a ne přetáhnout. Stálo to hodně povolování, než jsme ho konečně dostaly na to správné místo. Pak přišlo utahování. Aneta stála snad metr ode mne a utahovala, jako správná zkušená nositelka. Výsledek byl překvapující. Ani by mi nepřišlo, že jsem v něčem stažená, přesto na omak pod korzetem zmizely všechny nedokonalosti a naopak velmi výrazně vylezly ty partie, které korzet podporoval. Připadala jsem si, jako kdyby mi někdo nasadil druhou kůži. Nádhera. Ani jsem se nepodívala do zrcadla, jen jsem si vyslechla několik poznámek od rodiny stylu „Vypadá to jako postroj na koně“ a spolu s Anetou vyrazila přes ulici k další naší podporovatelce, Dendě. Následovalo posezení v korzetu, kdy jsem tak napolo čekala, co to se mnou udělá. Krom toho, že jsem musela sedět vzpřímeně, tak nic. Žádná nevolnost, dušení, motání hlavy. Domů jsem odcházela velmi spokojená.



Další den přišla další zkouška, a to předvedení korzetu příteli. Velmi zdatně se vrhl na šněrování, a k mému podivu mu to šlo tak dobře, až se zdálo, že už to někdy dělal (na to se ho ještě musím zeptat:) během chvíle bylo zašněrováno. Ale přítel se ale tvářil tak nějak zvláštně, a tak jsem ve zlé předtuše přiběhla k zrcadlu. Vskutku!  Korzet mi sice krásně stáhl pas, ovšem měla jsem ho asi moc vysoko, protože zvedal i kůži (tam kde přechází z rukou do hrudníku), a vytvářel tam vážně podivné bochánky. Ještě hůř na tom ale byla má proklínaná ramena. Díky stažení pasu i hrudníku vypadala, že mají ohromné rozměry, a s hrůzou jsem si začala připadat jako Rambo. To snad ne! :'(


Vše jsem samozřejmě obrečela. Nepomohlo nic. Tři a půl tisíce, půl roku čekání, problémy s poštou a nakonec tohle. Holky mne na to samozřejmě z lítosti neupozornily. Bochánky jsme nakonec vyřešili tím, že jsme korzet zašněrovali níž. Ovšem co s rameny…bůh ví. Psala jsem Anetě a dokonce autorce korzetu. Obě radily vzít si něco pod korzet, podle Riwy hlavně s velkým výstřihem, Aneta radila cokoli, co zakryje ramena. Jestli to pomůže, ukáže čas. Držte mi palce :)


První díl si můžete přečíst tady.


Komentáře k článku

19. 08. 2010 12:36   |   anonym
nemas na korzet trochu velke bricho?
02. 06. 2011 10:46   |   Betty
Podle mě ti ten korzet nesedí, nestahuje ti vůbec břicho, nezeštíhluje pas, a navíc ještě utlačuje a zmenšuje prsa. A s těmi rameny nic neuděláš, taky je mám široká a trpěla jsem tím celých víc jak pět let, co jsem nosila korzet - ovšem ten můj nebyl na parádu, ale na křivá záda, takže nebyl hezký, samozřejmě, ale hnusný a plastový. Buď áda, že se do ničeho takového nemusíš soukat a užívej si toho, že tvé tělo nic nestahuje,, že můžeš volně dýchat.

Zašlete nám Vaše názory k tomuto článku.

Jméno:
Email:
Text vzkazu:
 
Doprava Slovensko
Přihlášení
Registrace
Výměna a reklamace

Chcete dostávat novinky e-mailem?

AB Tulip

Converse