Seznam výrobců

 


BOTY ŠIMRAJÍCÍ SPÍCÍ ŠELMU

Vloženo: 07. 07. 2010

O mých začátcích s HEAVY BOOTS + historky ze života:
„... Ale řekněte, jak často se koukáte chlapovi na boty?,“ ptá se Red, kamarád uprchlého vězně Andyho, když objasňuje jeho útěk z věznice Shawshank. Tedy také to, jak si nikdo nevšiml, že pod omšelým mundúrem trestance má obuté lakýrky pana ředitele.
     Já jsem se (nejen) chlapům začal koukat na boty, když mi bylo asi dvanáct let....

První, co je důležité vám poradit ohledně pořízení těchto bot je, abyste si jejich koupi pořádně rozmysleli. Znám pár lidí, kteří si je koupili a po pár dnech se na ně začalo prášit. Pokud k nim ale tíhnete už nějakou dobu a jste si jisti, že nezměníte styl, alespoň v blízké době, tak směle do toho!

A od své sestry, která právě přijela z Kalifornie, jsem dostal nefalšované pracovní boty s ocelovou špičkou z druhé ruky. Nutno poznamenat, že to byly asi dvaačtyřicítky a tehdy mi mohly být tak o dvě čísla větší. Vycpal jsem tedy špičky denním tiskem a postupně, jak mi noha rostla, jsem vycpávku odebíral. Zárověň jsem si osvojoval všechny ty zaručené recepty na to jak kůži bot uchovat pružnou, pevnou, lesklou, ale zároveň elegantně zanedbanou. Ohříval jsem tedy boty v troubě a za tepla je mazal indulonou, či jsem je do zblbnutí leštil černým vojenským krémem v přísně odstupňovaných intervalech. Nejednou jsem si připadal jak Charlie Chaplin, který se chystá ke snězení svých bot ve filmu Zlatá horečka. Moje boty totiž vypadaly velmi podobně.

A po tom, co jsem v průběhu dálších let se zájmem prošmejdil všelijaké ty heavy-punk-fetish-moto obchody (tokijským Harajuku počínaje a newyorským Soho konče), klasifikoval bych je jako skutečný vintage poklad, který bych si dnes vystavil, a né, jak před lety, je se slzou v oku hodil do kontejneru.

Ukázka z Harajuku

Boty s masivní ocelovou špičkou se staly mementem bouřlivých let mého dospívání. Pravda, jejich nošení s sebou přinášelo i jesté nevýhody. Kupříkladu se v nich špatně řadilo na fichtlovi (tedy fenomenální kolébce všech závodníků, kteří to myslí vážne - Jawa 50 Pionýr). Taky každé šlápnutí na něčí nohu mohlo znamenat přinejmenším frakturu nártní kosti, čož bylo obvzlášť nepříjemné při prvních líbacích pokusech, či improvizovaných třídních diskotékách. Jak je vidno, tyto nevýhody by postupem času odpadly. Zkumavkovou kubaturu mopedu vystřídal dieslový agregát nákladního automobilu, na který jsem si úderem 21. roku udělal řidičák. Přítelkyně postupně začaly nosit vysoké podpadky, čímž se by se jistě jejich nárty dostaly z dosahu mých okovaných bagančat. Tím je však seznam nevýhod vyčerpán a lze tedy rozvinout onu pomyslnou roli papíru, hustě popsanou pouze a jen VÝHODAMI:  
  • První a zásadní výhodou je pozitivní formování chrakteru - udržování bot v nositelném stavu podporuje smysl pro hodnotu věcí.
  • Za hornkých letních dní dokáží takové boty stimulovat i dosud neobjevené herecké geny - to když při svátečním obědě dokážete přesvědčit přítomné, že neutuchající, kyselo-oříškový zápach nepochází z vašich propocených a načerno obarvených ponožek, ale z jiného zdroje.
  • Boty, o které se musíte starat vás uklidní. Proč myslíte, že se vojáci, hnijící v zákopech obou světových válek, vždy pečlivě holili a své boty si čistili při každé příležitosti? Soustavná očista člověku dodává potřebný řád věcí a uklidňuje ho.
  • A dále, když vezmu v úvahu, že vám v takových botech může spadnout cihla, či plná láhev rumu na nohu a vy se tomu - k údivu ostatních - jen smějete, tak se také nemusíte bát, že dopadnete jako můj soused. Ten totiž nakopl svého bratra do řiti právě v okamžiku, kdy se chystal do tanečních. A že měl na nohách zrovna lakýrky, natrhl mu ji a místo tancovat se jelo do špitálu. Se zakulacenou špičkou se vám tohle nestane.
Výše uvedný vzorek z výčtu všech možných výhod heavy boots bych zakončil ještě jedním pozitivním poznatkem. A to, že nošení takových bot se vám postará o mnoho hodnotných zážitků, které zůstanou v paměti, i když už boty nebudou.


Zde jeden za všechy:
To mi bylo tak čtrnáct a byl jsem se sestrou navštívit jejího tehdejšího přítele. Ten dal zrovna dohromady krásného starého Jaguára. Tedy ne tu flekatou kočku, ale to auto. Dodnes ho vidím. Bílý lak, čtyři kulaté světlomety, chromová soška skákající šelmy na chladiči, kořenové dřevo na palubní desce a zvuk, který připomínal bručícího grizzlyho, se stoupajícími otáčkami v duetu se syčící kobrou indickou. Tehdy jsem vědel starou bačkoru, jaký výdobytek britského inženýrství se skrývá pod kapotou. Pro zasvěcené uvedu, že to byl tzv. DoubleSix, tedy dvanáctiválcový motor o obsahu 5,3 litru ve sportovní úpravě. 

Něco podobného...
Nevím, co to toho nešťastníka tehdy napadlo, že mně, čtrnáctiletému klukovi, obutému do o dvě čísla větších pracovních bot, ležérně hodil klíčky a nechal mě, abych usedl za volant. Nejspíš se chtěl trochu vytáhnout před sestrou, či jí tak trochu dokázat, že je vlastně rodinný typ. Pravda, bylo to na velikém parkovišti a já měl pouze přeparkovat. Má zkušenost s fichtlem mi radila, abych nepropadal depresi. Nastartoval jsem tu bestii a světácky se usmál na majitele, který, již poněkud váhavě, usedl na místo spolujezdce. Myslím, že to bylo poprvé, co jsem řídil auto s automatickou převodovkou. Dva pedály - brzda a plyn, poněkud sportovně blízko u sebe. Neohroženě jsem přeřadil z "P" na "D" a pustil brzdu. To za normálních okolností stačí, aby se automatické auto dalo pomalu do pohybu. To jsem já ovšem nevěděl, a aby mi to třeba náhodou nechcíplo, dupnul jsem na plyn.


Kdybych byl salát, co nosí prestiže, tak bych možná ucítil jemný odpor toho hodinářsky přesného plynového pedálu. Jenže heavy boots jsou boty do nepohody. Ten Kraken, devítiocasá kočka, tygr Šerchán či Lucifer osobně, prostě to, co doposud dřímalo pod kapotou, strašlivě zařvalo a od zadních kol se začalo kouřit. To mě samozřejmě trochu vyděsilo, o mém spolucetovateli nemluvě. Jenže to už jsem cítil, jak se zadek auta davá do pohybu, tzv. hází bůček stranou, jak jsem měl přední kola vytočená do rejdu. Honem jsem to začal vyrovnávat a zároveň chtěl ubrat plyn. Jenže... Široká špička se mi nějak zaklínila mezi plynovým a brzdovým pedálem, a těch pár okamžiků než jsem ji v panice dostal ven a pustit plyn znamenalo ďábelskou jízdu parkovištěm a dva černé a doutnající pruhy přiškvařené gumy na asfaltu za námi. Jaguára jsem ani nešrábl, přece nejsem mešuge. Ale z nějakého důvodu mi ho už přítel mé sestry nikdy nepůjčil. Posera.
Dodnes jsou pro mě takovéto boty, tedy ty, kterým se tu obecně přezdívá heavy boots, symbolem něčeho opravdového. Solidního obutí, které bývá - jak vidno - spojeno se solidními zážitky. Tyhle mé boty jsem nosil téměř denně asi šest let. Celkem třikrát jsem je nechával podrazit. Postupně jsem se stával zlým snem všech ševcovských tovaryšů v okolí. a jako urážku pociťoval jejich vymáhání platby za opravu předem. Prý by tak ošuntělá bagančata už neprodali, kdybych si je nevyzvedl. Nechápali, co pro mne ty boty znamenaly.
V jednom americkém filmu z 90. let minulého století, který je tak trochu pomníkem filmového product placementu (neboť se jmenuje Harley Davidson & Marlboro Man), si jeden ze dvou hlavních hrdinů, ten co nevytáhne žváro z huby, neustále opravuje své totálně rozpadlé boty (koně) a donekonečna je obtáčí stříbrnou lepící páskou. Tou, kterou v každém filmu používají únosci. Tenhle chlápek nakonec vypadá jako kovboj v angažmá NASA, protože v závěrečných scénách filmu nosí zvláštně otrhané, stříbrné bufy. V době, kdy jsem se na tenhle film díval a snil o jízdě arizonskou pouští na Harleyi, jsem na tom byl podobně. Mé boty, ač byly symbolem mé osobnosti a mého světonázoru, se nenávratné odporoučely.
V den, kdy jsem se stěhoval z domova do svého nového bytu, jsem je obřadně odnesl do popelnice. Od té doby se je snažily nahradit ruzné modely vojenských korkoránů, kanad i obyčejných zednických šlupek. Ale to už nebylo ono. Mrknu se, co by se s tím dalo dělat teď. Nemám zkušenosti s žádnou, zde zmiňovanou značkou. Třeba byste mi mohli poradit...
Prozatím se loučím odkazem na závěrečnou scénu výše zmiňované mýdlové opery:



Komentáře k článku

Zašlete nám Vaše názory k tomuto článku.

Jméno:
Email:
Text vzkazu:
 
Doprava Slovensko
Přihlášení
Registrace
Výměna a reklamace

Chcete dostávat novinky e-mailem?

AB Tulip

Converse